Ve finále Českého poháru v Olomouci prohrály ve středu s Prostějovem 0:3 (-25, –23, –17), ale ze stříbra se volejbalistky TJ Ostrava radovaly víc, než jejich soupeřky se zkušenostmi z Ligy mistryň i reprezentací svých zemí po obhajobě trofeje.
Pro většinu hráček z mladého českého kádru to byla první „ženská" medaile v kariéře. „Moje určitě, takže jsem za ni strašně moc šťastná. Doufám, že se nám podaří nějakou vybojovat i v extralize, kde máme celkem dobře našlápnuto," připomenula jednadvacetiletá nahrávačka Kamila Součková, že ostravský tým je po polovině nadstavby v tabulce třetí.
Proti Prostějovu jste v sobotu v extralize, kdy jste prohrály 0:3 (-17, –20, –17), nastoupila v základní sestavě. Věděla jste, že si to ve středu zopakujete?
To jsem nevěděla, protože trenér Pommer nám neříká dopředu, kdo bude hrát. Je vždycky překvapení, jestli to budu já, nebo Káča Valková (směje se). Za to, že jsem hrála, jsem byla samozřejmě ráda.
Sobotní vítězství Hanaček bylo jednoznačnější. Jak jste se v poháru dokázaly vyhecovat k úplně jinému výkonu?
Myslím, že nám úplně stačilo, že je to finále, chtěly jsme do toho dát všechno. Už proto, že jsme hrály i v televizi, takže jsme se nechtěly nechat porazit za padesát minut. Je dobře, že nám to vyšlo, protože někdy člověk chce, a přesto to nejde. Jsem ráda, že nám ten risk vycházel a byly jsme důstojným soupeřem.
Čím se vám podařilo zaskočit daleko zkušenější tým?
Hlavně jsme tlačily do servisu. Prostějov měl problém si ho přihrát a nemohl hrát svůj kombinační volejbal, na který jsme všichni zvyklí. Trápil se a my jsme nenechaly spadnout balon na zem, bojovaly jsme a bylo to vyrovnané, takže za to jsme samozřejmě rády.
V úvodní sadě jste měly setbol, ale nevyužily jste ho. To vás teď asi musí hodně mrzet.
To rozhodně. I k tomu, že jsme soupeřky potrápily, tak bohužel měly potom v koncovce štěstí.
Hlavně měly teprve šestnáctiletou kubánskou univerzálku Melissu Vargas, která sama získala celkem 28 bodů.
To je pravda, ona jim to uhrála. Myslím si ale, že i ostatní hráčky Prostějova mají své kvality, takže i kdyby to nehrály jenom přes ní, bylo by to těžké.
Finále, televizní kamery i přímý přenos utkání byly asi pro většinu hráček Ostravy premiérou. Nerozhodilo vás to?
Konkrétně já jsem byla docela nervózní před zápasem a myslím, že ostatní holky taky. Naše kapitánka Iva Nachmilnerová, která už zkušenosti má, nás uklidňovala a říkala, že si to máme užít, protože být ve finále Českého poháru je fakt úspěch. S tím, jak se nám dařilo, jsme se pak uvolnily a hra byla o něčem jiném. Byl to super zážitek.
Na palubovce ale na vás nervozita nebyla znát, všechny jste se pořád usmívaly.
To byla naše cesta – radovat se z každého balonu a netrápit se tím, že Prostějov je favorit a skoro jistě vyhraje. On ale neměl vůbec jisté, že tenhle zápas vyhraje. Kdybychom udělaly o pár chyb méně, nebo složily víc balonů, mohlo to být naopak a prohrávat 0:2 mohly naše soupeřky. Radost ale máme i z toho, že zápas byl vyrovnaný a nedostaly jsme každý set s patnáctkou, jak to od nich někdy bývá, takže super.
Projeví se vyrovnané finále s tak silnými soupeřkami nějak i v extralize?
Ukázalo nám, že bojovnost a nasazení nám fakt pomáhá, tak doufám, že už tak budeme hrát pořád, nejenom před televizními kamerami.
Finále se hrálo v Olomouci, ale v hale jste měly hlasitější podporu fanoušků než Prostějov. Vnímaly jste to?
Jo, ta atmosféra byla úplně bombastická, vedení TJ objednalo autobus, takže jeli rodiče i kamarádi. Z Brna přijeli zafandit i moji rodiče, byla to velká událost i pro ně.
Ostrava v extralize skáče každý rok o dvě místa výš – po baráži v roce 2012 až k loňské čtvrté příčce. Dodržíte letos tradici?
Jo, už mi říkala smečařka Péťa Urbanová, že to tady tak funguje (smích). Bylo by úplně neskutečné, kdybychom byly letos i ve finále extraligy, Prostějovu bychom zavařily ještě víc.Tak třeba to vyjde…
Autor: Marie Rodovská
Zdroj: moravskoslezsky.denik.cz