Po čtrnácti letech zase doma: blokařka Ivana Plchotová po prvním zápase říká:
Ostrava je srdeční záležitost
Má spoustu zkušeností z Itálie, Polska a Rumunska, v roli kapitánky vedla českou reprezentaci. Ted" se čtyřiatřicetiletá blokařka Ivana Plchotová vrátila na místo, kde vstoupila do velkého volejbalu. Po čtrnácti letech si ve středu znovu oblékla dres TJ Ostrava a v extralize pomohla 10 body k domácí výhře 3:1 nad pražským Olympem.
Co vás přivedlo zpět domů?
Vloni jsem si zranila patu a nebyla schopna dát ji do nové sezony do pořádku. S pomocí trenéra Ostravy Zdeňka Pommera a manažera Miloše Matuly jsem našla doktora v Olomouci, který mi pomáhá dostat se zpátky do tréninku.
Teď už jste v pořádku?
Pata se jakž takž spravila, možná ještě bude něco potřebovat, ale od konceledna jsem začala trénovat s Ostravou a dohraji s ní tuto sezonu. Zatím si ale nejsem úplně jistá, jestli jsem taková podpora, jakou by tým potřeboval. Přece jenom od konce května jsem trénovala jen sem tam, takže ještě vůbec nejsem v takové formě, ve které bych chtěla být. Snahu a chuť ale mám.
Znamená to, že v létě zamíříte znovu do zahraničí?
S manželem se chystáme podnikat, a pokud se to podaří a v centru Ostravy otevřeme italskou zmrzlinámu, chtěla bych už zůstat a věnovat se práci. Volejbal bych k ní přibrala, pokud to půjde skloubit a vydrží pata.
Prozradíte, jak jste se cítila v prvním zápase?
Vrátit se na misto, kde jsem s tím větším volejbalem začínala, pro mě byla opravdu srdeční záležitost. Na začátku zápasu se mi úplně klepala kolena, a to je mi skoro pětatřicet let, odehrála jsem mistrovství světa i Evropy a další věci. Tohle jsem fakt nečekala. V prvním setu jsem to ale rozdýchala a rozběhala, pak už to bylo docela v pohodě.
Takže jste tajná zbraň Ostravy pro play-off?
Možná budu. Jenomže když člověk dlouho nehraje, je problém se do toho zase dostat - a ještě k tomu s novým družstvem a nahrávačkami. A když vite, že na hřišti musíte být oporou, tak to není vždycky jednoduché. Trenér mě vyzkoušel a teď už je to jenom na něm.
Jak vás přijaly spoluhráčky?
Jsou úplně v klidu, cítím se mezi nimi dobře. Při tréninku je až tak nepoznáte, ale po zápase jsme si byly společně sednout vrestauraci a to mi teprve ukázalo jejich pravou tvář. Holky jsou strašně moc sympatické, milé, komunikativní, super vychované. Prostě bezvadné a zlaté holky."
Autor: MARIE RODOVSKÁ
Zdroj: Moravskoslezský deník