Nemusí podávat, blokovat ani útočit, ale snadné to rozhodně nemá. Libero v každém volejbalovém zápase čelí dělovým ranám soupeře, když přihrává jeho servis. V dresu, kterým se liší od spoluhráček, nastupuje v TJ Ostrava Kamila Červenková.
„Jsem ráda, že jsem se před dvěma roky rozhodla po třech sezonách vrátit z Frýdku-Místku zpátky, zatím jsou to jen samé plusy," usmívá se osmadvacetiletá volejbalistka. Předloni se v extralize radovala ze 4. místa, vloni ze svých prvních medailí - stříbra v Českém poháru a bronzu v nejvyšší soutěži.
Letos poznala evropský Challenge Cup. „Nevím, jak to říct, ale jsem úplně na větvi, nic z toho jsem předtím nezažila," hledala slova po vítězství 3:0 v chorvatské Poreči. „Jsem ráda, že i tohle jsem mohla ve své kariéře zkusit. Je to o tom, že jsme výborná parta, máme dobrý vztah mezi sebou i s vedením klubu. To je hlavní faktor, který nás vedl k úspěchům," tvrdí Červenková.
„Není to tak, že bychom si po tréninku řekly, ahoj a každá odešla jinam. Společně chodíme do kina nebo na obědy a večeře, píšeme si i mezi tréninky. Někdy mám pocit, že jsme spolu víc než s rodinou, ale nás to baví, jinak bychom nedělaly všechno společně," vysvětlila 174 centimetrů vysoká hráčka.
Pohromadě trávil tým volný čas i před 1. kolem poháru na Istrii. „Udělaly jsme si dvě vycházky - první ještě večer hned po příjezdu. Šly jsme jen tak městem a objevily vánoční trhy, kde jsme náhodou potkaly místopředsedu volejbalového klubu OK Poreč. Začal se s námi bavit a pozval nás všechny na punč. Možná si myslel, že z toho druhý den budeme špatné, ale mělo to přesně opačný efekt, dobře nás to naladilo," smála se opora Ostravy, které k výhře 3:0 stačilo 71 minut.
„Poradily jsme mu, že až přijedou na zápas k nám, můžou potom zajít s holkami na Stodolní. A možná v lednu zažijí i sníh, na ten se nás hned ptal, protože na Istrii ho moc nemají, a tak se těší do Ostravy," prozradila Červenková.
Druhá cesta volejbalistek vedla k Jadranu. „Vidět moře v zimě byl pro mě největší zážitek. Samozřejmě jsem ráda za výsledek zápasu, ale bylo skvělé poznat, jak to v Chorvatsku vypadá v prosinci, když není sezona a je tam liduprázdno.
Diváci chyběli i v hale, utkání jich sledovala asi stovka. „To mě překvapilo, a když jsem se občas podívala do hlediště, oni ani moc nefandili, netleskali a nijak to neprožívali. Myslela jsem si, že v Chorvatsku to žije víc, ale Poreč je malé město, tak možná tam takový zájem i o volejbal není," všimla si Červenková i během hry. „Naši fanoušci byli stokrát lepší, a nebylo jich tolik," pochválila sedmičlennou ostravskou skupinu, v níž byli i její rodiče. „Stoprocentně byli hlasitější, protože žádného Porečana, který by řval "Poreč", jsem neslyšela ani jednou. Jsem ráda, že lidé, kteří jeli s námi, skvěle fandili a udělali super atmosféru, takže jsme se cítily skoro jako doma a zvládly jsme to skvěle."
Domů se tým vrátil ve čtvrtek ráno a v sobotu už musel nastoupit ve 12. kole extraligy v Přerově. Utkání vyhrál 3:0.
„Konečně máme volno, už jsme se na něho všechny těšily, sezona je dlouhá. V lednu máme docela těžký program, takže bude super si na to odpočinout, nabrat síly a do nového roku jít s čistou hlavou," připomenula Červenková, že Ostravu příští měsíc čekají čtyři kola extraligy, odveta Challenge Cupu s Porečí a první semifinále Českého poháru s Olomoucí.
Autor: Marie Rodovská
Zdroj: Moravskoslezský deník