Chystá se na roli maminky a pro bývalé spoluhráčky z TJ Ostrava teď Kamila Červenková vymýšlí cvičení:
Baví mě to, ale plácání s holkami mi chybí.
Léto tráví tradičně, s volejbalovým balonem v hale. Přesto je to letos jiné. Kamila Červenková zastupuje trenéra Zdeňka Pommera, který vede českou reprezentaci žen, a na nový ročník extraligy připravuje své spoluhráčky z TJ Ostrava. Sama se jí ale nezúčastní - místo na post libera se chystá na roli maminky. „Tahle změna byla plánovaná," září štěstím osmadvacetiletá volejbalistka a těší se na svého prvního potomka. Na svět by měl přijít koncem ledna.
Liši se průběh letošní přípravy od minulých sezon?
Je to hodně podobné jako loni, ráno kondice - běhání, posilovna nebo kruhový trénink, odpoledne hala a byly jsme i na písku.
Jak vypadá vaše náplň práce?
Na kondici je Aleš Chytil, já mám na starosti volejbal. Snažím se dělat taková cvičení, aby zahrnovala oboje. Odkoukala jsem je od hlavního trenéra české reprezentace, (směje se). Dal mi nějaké rady a snažím se dělat to, na co jsou holky zvyklé. Nějaké věci na koordinaci pohybu jsem si našla v knížkách o volejbale nebo na YouTube, kde se dívám na různé americké tréninky. To mě docela zajímá, takže podle toho vymýšlím i nějaká cvičení a zatím je to dobré.
Kádr týmu se ale téměř rozpadl - Iva Nachmilnerová a Kateřina Valková jsou v reprezentaci, Petra Kojdová, Marie Toufarová a Magdalena Zedníkova jdou do zahraničí, Kateřina Kvapilová do Frýdku-Místku a Kamila Součková ukončila kariéru. Máte ještě koho trénovat?
Je nás málo, ale postupně se to doplňuje. V úterý 1. srpna nás začalo pět - Klára Faltýnová, Kača Zemanová, Hanka Čuboňová, libero Nikola Teperová z Frýdku-Místku a smečařka Adél Chevalierova z Brna. Pak se vrátila Tereza Diatková z širšího výběru reprezentace pro letní univerziádu a Helča Kojdová, takže už nás je sedm a můžeme hrát. (smích) Nemyslím si ale, že je to problém, protože se můžeme věnovat každé hráčce zvlášť a cvičení se dají vymyslet pro sedm i patnáct lidí. Navíc teď ještě testujeme hráčky ze zahraničí.
Vypadá to, že vám trénování vyhovuje.
Baví mě, že si můžu vymýšlet cvičení, protože nemám úplně přesně daný plán, to je pro mě plus. Sice se připravuji na trénink déle, než pak trvá, ale to mi nevadí. Je to příjemná změna po desítkách let hraní. Některé věci mi ale chybí. Třeba to plácání s holkama, takže dál chodím k nim povzbudit je, i když to trenéři nedělají. Snažím se s nimi vycházet stejně jako předtím, jen ve společné šatně už nejsem. Přišlo mi to nestandardní, takže mám teď svoji. Ale když to jde, mezi tréninky spolu pořád chodíme na obědy.
Bude to jednou vaše role?
Možná do budoucna. Řekla jsem Pompemu (trenér Zdeněk Pommer - pozn. redakce), že mu pomůžu, dokud tu nebude, a pak třeba třikrát týdně. Uvidím, jak dlouho vydržím. Těžko říct, jestli mi zdravotně bude dobře. Doteď je mi ale skvěle, takže můžu. (smích)
Nenahradíte na pozici asistenta svého bratra Lukáše Spáčila?
Je to tak, že brácha také čeká rodinu, takže chce být víc s manželkou. Navíc po turnaji v Dřevěnicích se posunul dál jako rozhodčí a teď už může pískat i extraligu. Tak jsme se na chvíli prohodili.
Autor: Marie Rodovská
Zdroj: Moravskoslezský deník
